Den s... je velký projekt na tomto letním speciálním webu. Seriál Ulice má spoustu herců a hereček, my si v této sekci přes léto některé představíme trochu více. Kazdý herec zde bude mít část, kterou bude mít jen pro sebe, název sekce je sice den s... ale herce/herečky sem nebudu přidávat každý den, ale vždy po nějakém čase (týden, možná míň, možná víc).
A co vše tady uvidíte? Vždy si představíme herce/herečku a můžete se přečíst jeho životopis, také životopis postavy, kterou v Ulici hraje. Budete si moci poskládat puzzle jen s tímto hercem, bude zde také spousta jeho fotek a u některých možná víc....
Šestou hvězdou této sekce je vynikající herečka Hana Maciuchová (Miriam Hejlová).
Kdo je Hana Maciuchová?
Herecký talent zdědila po rodičích, kteří byli vášnivými divadelníky. Odmalička ráda zpívala, tancovala i recitovala, a tak jí tatínek v jejích čtrnácti letech nabídl roli družičky v Jiráskově Lucerně, kterou právě zkoušel olomoucký divadelní spolek Mrštík v tamním divadle. Na gymnáziu ještě zvažovala studium medicíny či angličtiny, ale herectví přeci jen zvítězilo.
Již během studií na pražské DAMU začala hrát v Divadle Za branou, kde získala i své první profesionální angažmá.
V roce 1971 se stala členkou Divadla na Vinohradech, na jehož scéně ji můžeme vidět dodnes. Představila se zde v celé řadě výjimečných rolí, mimo jiné v představeních Zločin a trest, Obchodník s deštěm, Cyrano z Bergeracu, Mistr a Markétka, Oldřich a Božena, Zdravý nemocný, Křehká rovnováha, Trojhvězdí, Dáma od Maxima, Kdo se bojí Virginie Woolfové, Pokorný Felix, Mezi úterým a pátkem či Ideální manžel.
Byla rovněž například Gertrudou v tragédii Hamlet uváděné na Pražském hradě v rámci Letních shakespearovských slavností. V současné době hostuje také v Divadle Radka Brzobohatého v představení Chvilková slabost a pro Léto hereckých osobností Studia Dva nastudovala Judi Garlandovou v dramatu Na konci duhy, které se hraje ve Švandově divadle v Praze i v divadlech po celé republice.
Vedle divadelních rolí ztvárnila i několik desítek rolí televizních a filmových. Proslavily ji zejména role v pohádkách a v seriálech Žena za pultem či Nemocnice na kraji města. Hrála také v Chalupářích, Dynastii Nováků, Synech a dcerách Jakuba Skláře, Nemocnici na kraji města po dvaceti letech či v Příkopech, v bezpočtu televizních inscenací, mimo jiné v Kořisti, Španělích v Praze, Ještě není pozdě nebo v Záskoku za Sissi, i ve filmech, například v Hodině pravdy, Rukojmí v Bella Vista, Hře o královnu, Lucii, postrachu ulice, Prázdninách pod psa, Poločase štěstí, Člověku prosti zkáze, Samotářích, Únosu domů aj.
Často spolupracuje i s dabingovými studii a s rozhlasem. Byla například ideální představitelkou Šeherezád v Příbězích tisíce a jedné noci. Její četby jsou natolik působivé, že již dvakrát obdržela cenu za nejpopulárnější herecký výkon na vlnách Českého rozhlasu.
V letech 1994-2004 předávala své zkušenosti studentům herectví na Státní konzervatoři v Praze.
Ve volném čase ráda cestuje nebo pobývá na své chalupě, kde se stará o velkou zahradu. Zajímá se také o východní filozofie, především o buddhismus.
Kdo je Miriam Hejlová?
Ještě nedávno to byla poněkud upjatá, staromilská středoškolská profesorka a zástupkyně ředitele na gymnáziu. Přesto Miriam Hejlové nikdy nechyběl smysl pro suchý humor.
Loňský rok a první polovina toho letošního se jí docela vydařily. Díky přátelství s vášnivým rybářem Vlastimilem Peškem se dokázala vyrovnat s tím, že její syn Jaroslav má také svůj osobní život.
Společné chvíle strávené s Peškem na rybách oba sblížily, avšak Miriam si dlouho nechtěla připustit, že by mezi nimi bylo něco více než jen přátelství. Proto ji velmi zaskočila Vlastimilova nabídka k sňatku, na niž reagovala jen velmi rozpačitě. Zhrzený Pešek poté odmítal jakékoliv její pokusy o navázání kontaktu, ale po čase se ledy opět prolomily. Vlastimil a Miriam si k sobě zase začali hledat nové cestičky...
V tomto roce čekají Miriam velké změny ve škole. Díky nim bude muset spolknout nejednu hořkou pilulku, než zjistí, co je pro ni opravdu důležité a nad čím může mávnout rukou...
Pátou hvězdou této sekce je moderátor a herec Petr Vacek (Tomáš Jordán).
Kdo je Petr Vacek? Po studiu herectví na DAMU působil krátkou dobu v Divadle Vítězného února v Hradci Králové. Od roku 1988 je ve stálém angažmá v pražském Studiu Ypsilon, kde si například zahrál Duška v Mozartovi v Praze, Claudea Villebraquina v Hlavě Medúzy, Vaška v Prodané nevěstě (roli si prý postupně upravil do podoby venkovského knížete Myškina), Rádce v Rusalce nejen podle Dvořáka, Higginse v Pygmaliónu, Franze Böhlera v Putování slepého hada za pravdou, Bogdana Lukovace ve Vinobraní v Ypsilone, Odpovědníka v Praze stověžaté či Aramise ve hře Tři mušketýři jdou.
Od konce osmdesátých let se také pravidelně objevuje ve filmech a na televizních obrazovkách. Vidět jsme jej mohli například ve snímcích Amerika, Saturnin (zde si s chutí zahrál roli Milouše, kterou si užíval i v divadelním provedení v Saturniádě v Divadle v Řeznické), Učitel tance, Eliška má ráda divočinu či Mazaný Filip, v seriálech Zdivočelá země, Pražský písničkář, Duna a Ulice nebo jako moderátora televizních pořadů Na vlastní nebezpečí a Pomáhejme si.
Vedle herectví také zpívá v židovském pěveckém souboru Mišpacha. V poslední době se věnuje i překladatelství.
Přestože je pracovně dost vytížený, aktivně se zajímá o ekologii i o projekty zaměřené na podporu dětí v dětských domovech. Je členem Rady Greenpeace ČR a členem občanského sdružení Jihočeské matky, jež se snaží přinášet co nejvíce objektivních informací o důsledcích stavby jaderné elektrárny v Temelíně. Současně dlouhodobě spolupracuje s občanským sdružením Letní dům, které zajišťuje arteterapie pro děti v dětských domovech, či s občanským sdružením Múzy dětem, jež pomáhá dětem v dětských domovech a mimo jiné také realizuje projekt Život nanečisto (víkendové semináře pro děti, které mají brzy opustit dětské domovy a zapojit se do běžného života).
Kdo je Tomáš Jordán?
Tomáš Jordán působí již dlouhá léta jako vědecký pracovník v přírodovědném ústavu. Patří k těm nemnoha lidem, pro které je práce koníčkem.
Proto se téměř nikdo v jeho okolí ani příliš nedivil, když takřka celé letošní jaro strávil ve služební obytné Avii zaparkované na Ulici.
Důvodem však byla do jisté míry také manželka Bára, jíž nemohl zapomenout její vztah s Petrem Boháčem.
Když se v Tomášově životě objevila mladičká profesorka biologie Hanka Petříková a přesvědčila ho, aby na gymnáziu udělal pár přednášek o ekologii, nikoho ani ve snu nenapadlo, co všechno pro ně bude toto osudové setkání znamenat...
Čtvrtou hvězdou této sekce je vynikají herečka Tereza Brodská (Bára Jordánová).
Kdo je Tereza Brodská? Jako dítě herců Jany Brejchové a Vlastimila Brodského měla k hereckému světu blízko již odmalička. I když si zahrála epizodní role v několika dětských filmech (například Kočičí princ, Ať žijí duchové), rodiče ji od profese herečky dlouho odrazovali. Protože měla všestranné umělecké nadání, otec v ní viděl spíše pianistku, zatímco matka malířku. Sama Tereza zvažovala také veterinářství, ale herectví nakonec přeci jen zvítězilo.
Ještě za studií na hudebně-dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze začala hostovat v plzeňském Divadle Josefa Kajetána Tyla. Posléze přišla i první větší role před filmovou kamerou v televizním seriálu Vlak štěstí a naděje.
Po absolutoriu získala v plzeňském divadla angažmá, později účinkovala v pražském Činoherním klubu a v Divadle Na zábradlí, kde byla nějaký čas i stálou členkou souboru. Od roku 1993 je bez stálého angažmá, ale na divadlo nezanevřela. Vidět jsme ji mohli například jako Julii v tragédii Romeo a Julie v rámci Letních shakespearovských slavností pořádaných na Pražském hradě.
Popularitu i uznání však získala především jako filmová herečka. Do jedné z prvních velkých filmových rolí byla obsazena po boku své matky v dramatu Citlivá místa. V následujících letech se s ní před kamerou setkala ještě ve snímcích Vlastně se nic nestalo a Má je pomsta. Za roli Klárky v tomto filmu obdržela Tereza Brodská v roce 1995 svého prvního Českého lva v kategorii za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Druhé ocenění, Českého lva za nejlepší herecký výkon v hlavní roli, dostala o čtyři roky později za ztvárnění Yvetty v psychologickém dramatu Dvojrole, které natočil Jaromil Jireš podle námětu MUDr. Jaroslavy Moserové. Kromě toho se Tereza Brodská objevila například ve snímcích Konec básníků v Čechách, Na krásné vyhlídce, Díky za každé nové ráno, Všichni moji blízcí, Paní Piperová zasahuje, Stín viny a Jak básníci neztrácejí naději nebo v seriálech Případ pro zvláštní skupinu, Na lavici obžalovaných justice, Arrowsmith a Ulice.
Ve svém volnu se snaží věnovat co nejvíce rodině, do níž neodmyslitelně patří také fenka münsterlandského ohaře Elza.
Kdo je Bára Jordánová? Do života konzervativní Báry Jordánové, která je výrobní ředitelkou Království hraček, zasáhla v minulém roce jako blesk z čistého nebe láska.
V jednu chvíli Bára dokonce stála před rozhodnutím, zda má či nemá kvůli kolegovi Petru Boháčovi, opustit svoji rodinu. Nejspíš by to i udělala, ale váhavý Boháč ji na poslední chvíli nepodržel. Obával se totiž, že by mu manželka znemožnila kontakt s dcerou Anežkou.
O to víc se Bára nyní snaží být dobrou matkou i manželkou. Jenže mezi ní a jejím mužem Tomášem je od té doby propast, kterou není snadné překročit.
Bára se tak bude muset ještě více usilovat o znovunabytí ztracené rodinné pohody po boku manžela. Dokonce ji čeká i boj s mladšími konkurentkami, jež se objevily na obzoru a ohrožují teplo domácího krbu více, než by se na první pohled zdálo…
Třetí hvězdou této sekce je čerstvě ženatý herec a zpěvák Roman Vojtek (Hynek Urban).
Kdo je Roman Vojtek? Zpívání ho bavilo odmalička, ale na brněnskou JAMU, obor muzikálové herectví, se dostal vlastně náhodou až po vystudování vsetínské SOU (obor mechanik-seřizovač obráběcích strojů a linek), několika měsících za soustruhem a půlročním pracovním pobytu na španělských tabákových polích.
Již během studií na akademii začal hostovat v Městském divadle Brno, v němž později získal stálé angažmá. Vystupoval zde jak v muzikálech, tak i v čistě činoherních představeních, mimo jiné ve Snech svatojánských nocí, Bastardovi, Divotvorném hrnci, Radúzovi a Mahuleně či West Side Story. Za roli Tonyho v tomto muzikálu byl za rok 1996 dokonce nominován na Cenu Thálie. Od roku 1996 účinkuje i v muzikálech uváděných na pražských scénách. Představil se například ve Vlasech, Pomádě, Monte Cristu, Velké muzikálové show, Noci na Karlštejně, Miss Saigon, Jacku Rozparovači či v hudební komedii Miluji tě, jsi prima, ale rychle to změň. Role v muzikálu Producenti mu vynesla nominaci na Cenu Thálie za rok 2006 v kategorii muzikál a opereta.
Ve druhé polovině devadesátých let se Roman Vojtek stal spolumajitelem brněnského nahrávacího a dabingového studia i provozovatelem divadelního G-studia. Dodnes si zde také sám rád zahraje, například v dalším nastudování West Side Story či v jedné z jeho nejoblíbenějších činoherních rolí - v Amadeovi.
Na svém kontě už má i několik CD. Kromě výběrů a muzikálových CD to jsou i dvě alba sólová - Život je muzikál a To věděl bych rád.
Křest před kamerou si Roman Vojtek odbyl v roce 1997 v pohádce Jak přišli kováři k měchu. Vedle dalších pohádek, například o bojácném Floriánkovi, Zakletý vrch, O princezně se zlatým lukem či Pekelná maturita, se objevil i ve filmu Dvojrole nebo nejnověji ve snímku Svatba na bitevním poli.
V současné době se začíná prosazovat i jako moderátor společenských večerů a nejrůznějších akcí, například Zlatá mříž na TV Nova, Miss Antiethanol, Česká Miss, Atlet roku aj.
Kdo je Hynek Urban?
Chce být víc než jen rodinným přítelem Elliotových… Za bývalým vrcholovým sportovcem, který nyní dělá trenéra v Oldově fitness centru, se nejedna žena pokradmu ohlédne. Hynek je totiž sympaťák každým coulem - hezký, milý, mužný, s postavou jako Diskobolos a k tomu všemu ještě i charakterní a citlivý. Prostě ideál, o jakém ženy sní.
Ten, kdo Hynka nezná, ho vzhledem k jeho vizáži okamžitě zařadí mezi povrchní hejsky, kteří si neradi komplikují život a nad ničím ani příliš dlouho nepřemýšlejí. Jen pár lidí z jeho nejbližšího okolí ví, že za atraktivním zevnějškem sportovce se skrývá jemná a vnímavá duše toužící po harmonickém vztahu.
Jednou z mála žen, které Hynka poznaly blíže, je Tamara Elliot, s níž se přátelí již několik let. Přestože je spojují i vzájemné sympatie, jejich vztah nikdy nepřekročil rámec kamarádství, protože Tamara byla po celou dobu jejich přátelství vdaná. To ale Hynkovi nezabránilo v tom, aby se do ní platonicky nezamiloval a nedoufal, že se jednou stane jejím mužem číslo jedna...
Další hvězdou této sekce je skvělá mladá hereček Patricie Solaříková (Terezka Jordánová).
Kdo je Patricie Solaříková? V televizním a filmovém světě se pohybuje od svých devíti let, kdy vyhrála konkurz na moderování pořadu pro děti. Patricii natáčení moc bavilo, a proto ji maminka začala přihlašovat na další konkurzy, především na účinkování v zahraničních reklamách, aby neměla problémy s absencemi ve škole a nebyla u nás příliš okoukaná. Když jí bylo dvanáct let, získala roli v Ranči U zelené sedmy, k níž později přibyly i role v Zakleté třináctce, Smetanovém světě a v Ulici.
Přestože je Patricie před kamerou jako doma, dodnes trpí trémou. Navíc si uvědomuje, že herectví zřejmě není nejperspektivnější povolání, a tak místo na konzervatoř zamířila na střední technickou školu, obor management obchodu a služeb. V případě dalšího vzdělávání na vysoké škole je nyní trochu na vážkách. Ráda by si ještě více prohloubila znalosti v oboru, který právě studuje, ale láká ji také režie nebo produkce na FAMU.
Když má čas a nemusí se učit texty ani dohánět věci do školy, relaxuje při sportu. Baví ji jezdit na kole nebo in-linech, tenis či plavání. Občas jde také na delší procházku se svou fenkou Ritou. Ale pravidelné venčení za ni naštěstí obstarává maminka, která si Ritu zamilovala.
Kdo je Tereza Jordánová?
Miilá a zajímavá holka, která svůj svět teprve hledá.
Tereza je zatím ve světě dospělých dost nejistá, přestože navenek vystupuje jako sebevědomá dívka. Má silnou potřebu lásky a pochopení. Často trpěla pocity osamělosti a vlastní nedokonalosti, dokud se pořádně nezamilovala.
První hvězda této sekce je herec Matyáš Valenta (František Hrubý).
Kdo je Matyáš Valenta?
O Matyáši by se dalo bez nadsázky říci, že vyrůstá s kamerou v zádech. Křest filmařským ohněm totiž prodělal už ve čtyřech letech, kdy natočil svou první reklamu. Od té doby jich zvládl již téměř tři desítky, mezi nimi také například roztančený spot televize Nova v rámci projektu Novamba. Odtud byl už jen krůček k dalším televizním a později i filmovým rolím. Matyáš se objevil například v seriálu Redakce, kde si ho všimli tvůrci seriálu Ulice a nabídli mu jeho asi zatím největší a nejznámější roli - Františka Hrubého. Kromě toho si Matyáš stihl zahrát také ve filmech Ich lebe, Venom, Rafťáci či Maharal - tajemství talismanu. Za postavy ztvárněné v posledních dvou jmenovaných snímcích získal dvakrát za sebou (v letech 2006 a 2007) i prestižní ocenění Zlatý dudek udělované na Filmovém a televizním festivalu Oty Hofmana v Ostrově nad Ohří.
Přestože má Matyáš díky Ulici poměrně nabitý program, kromě školy zvládá i spoustu kroužků a dalších zálib. Na základní umělecké škole se například učí hrát na zobcovou flétnu a na klavír, baví ho i nejrůznější sporty, hlavně tenis. Jestliže byste se ho teď zeptali, co by chtěl dělat, až bude velký, bez rozmýšlení by vám odpověděl: „No přece točit!" Daleko více než herectví ho ale láká režie, kterou by rád jednou vystudoval na FAMU.
V Ulici se Matyáš potkává na place také se svou sestrou Annou-Marií, jež hraje Emu Toužimskou.
Kdo je František Hrubý?
Až donedávna byla jedinou jistotou ve Františkově životě jeho matka Zuzana. Vzhledem k její závislosti na alkoholu a později i na drogách a neschopnosti se o syna občas postarat naučil se již v raném věku být v mnoha situacích velmi praktický - více, než je u dítěte jeho věku běžné. Zároveň však v mnoha ohledech za svými vrstevníky pokulhával. To se začalo měnit až v době, kdy do jeho života vstoupil Bedřich Liška. Najednou zjistil, že ne všechno, co máma dělá, je správné, i že se může spolehnout také na někoho jiného než jen sám na sebe. Po přestěhování k Liškům si rychle zvykl na klidný a příjemný život s Bedřichem a jeho otcem. I když těžce nesl matčino několikaměsíční zmizení, byl rád, že má u Lišků konečně své zázemí. Proto se po Zuzanině příjezdu začal obávat, že by o těžce nalezený domov mohl přijít. I když matku bezmezně miluje, je mu jasné, že díky její nemoci, jak Zuzaninu závislost nazývá, nebude mít nikdy stoprocentní jistotu, že nepřijde o lidi a o prostředí, na které si zvykl a které má rád. Proto bere jako nutné zlo i odstěhování od Lišků a následné umístění v dětském domově. Ve skrytu duše totiž věří, že opět bude dobře a že si ho máma nebo Liškovi brzy vezmou k sobě domů...
